Principy ochrany soukromí na Vivantis.cz

Vivantis.cz se vám snažíme přizpůsobit na míru. Na základě vašeho chování na webu personalizujeme jeho obsah a zobrazujeme vám relevantní nabídky a produkty. Kliknutím na tlačítko „Rozumím“ nebo do prostoru mimo lištu souhlasíte s využíváním cookies a použití údajů o vašem chování na webu pro zobrazení cílené reklamy na sociálních sítích a v reklamních sítích na dalších webech. Personalizaci a cílenou reklamu si můžete kdykoliv vypnout nebo upravit veškerá nastavení v Nastavení soukromí

Doprava ZDARMA od 2 000 Kč  | 2 měsíce na vrácení ZDARMA
Zákaznický servis  [email protected] | 468 006 315

Jak se parfémy vyrábí

Výrobní technologie, metody získávání vůní
Při výrobě parfémů se uplatňují chemické postupy používané při výrobě alkoholických nápojů nebo léků.
Kosmetický průmysl používá jako nejčastější stavební komponenty rostlinné silice. Podívejme se, jak se vlastně získává koncentrovaná vůně, která se později mistrně zkomponuje a zředěná alkoholem promění v nezapomenutelnou vůni.

Destilace čili odpařování
Většina komponentů, důležitých pro destilaci, obsahují rostliny, např. vonné silice, které velmi příjemně voní. Součástí silic jsou terpeny – organické sloučeniny. Vedle nich jsou ještě důležité sloučeniny síry (které jsou obsaženy v rostlinách vonících po česneku a hořčici) a některé aromatické sloučeniny: fenoly, aromatické aldehydy a kumariny. Z terpenů, které jsou v silicích, dochází při styku s kyslíkem ke vzniku alkoholů, esterů, aldehydů a ketonů. Bod varu různých složek silic je velmi odlišný: 160-290 °C. To, kolik je v prostoru molekul vůně nebo síla vůně, závisí na tlaku páry, jenž je závislá na teplotě vzduchu. Pokud chceme získat z rostliny co nejvíce čisté silice a o ostatní části rostliny nestojíme, použijeme dobře osvědčenou metodu, kterou objevili staří Arabové: destilaci. Tekutinu obsaženou v rostlinných buňkách zahřejeme spolu s tekutinou, která se s ní nemísí (s vodou), páru z rostliny vytáhneme, v druhé fázi ji ochladíme, a tím ji uchováme - kondenzujeme.

Chlazení, kondenzace
Vodní pára a silicové výpary po ochlazení v kondenzátoru opět zkapalní. Systém ve tvaru spirály nebo spojených trubic z mědi, hliníku nebo nerezové oceli vede v protiproudu chladicí vodu. Teplota vypouštěného kondenzátu obvykle nepřekračuje 25-30 °C. Při vyšší teplotě by totiž mohly nastat nežádoucí chemické změny.

Separace, filtrace
Separace silice z vodního roztoku, který vytéká z kondenzátoru, se provádí v takzvané florentinské nádobě, jednoduše na základě rozdílné hustoty. Menší florentinské nádoby jsou skleněné, větší se vyrábí z kovu. Podle toho, zda je silice lehčí nebo těžší než voda, je výpustní otvor umístěn nahoře nebo dole.
Silice se v destilátu oddělí ve větších či menších kapkách, které ve vodě směřují podle své hustoty nahoru nebo dolů. Nejmenší kapky potřebují pro oddělení delší dobu.
Oddělenou silici je třeba přefiltrovat a vyčistit od viditelných nečistot a vody. Uvolněná voda totiž může být v průběhu skladování příčinou nežádoucích chemických změn, především hydrolýzy esterů. Je proto důležité vodu co nejdokonaleji odstranit. Schopnost silic rozkládat vodu roste také s teplotou. Proto se v létě vyrobené vonné silice po zchlazení, často v důsledku uvolnění vody, zakalují. 

Práce prováděné po destilaci
Vonné silice často projdou před použitím dalšími procesy, které přispějí k jejich vyčištění nebo obohacení: například koncentrující frakční destilací (kterou docílíme toho, aby destilát obsahoval cenné složky oleje ve větší koncentraci), jíž se současně získávají výrobky bezbarvé nebo jemně zbarvené, zušlechťující destilací s vodní párou či vakuovou destilací. Případně zjemněním v rozpouštědle a obohacením, které se aplikuje například při zpracování olejů obsahujících velké terpenové uhlovodíky, jako jsou citrusové silice.

Skladování
Během skladování může dojít ke všem chemickým procesům, které mohly být započaty již během destilace a tím vonné látky znehodnotit. Za nižší teploty probíhají tyto procesy pomaleji, ale při dlouhém skladování mohou nabýt na významu. Několik desítek procent vody rozpuštěné v silici může způsobit desetinásobný rozklad esterů, to vše za podpory železa obsaženého v oleji, které připravuje další rozkladné procesy.
Škodlivým procesům je tedy třeba bránit i během skladování. Rychlost chemických reakcí se snižuje s nižší teplotou, z tohoto důvodu je výhodné skladovat vonné látky při teplotě co nejnižší. Oxidaci se dá zabránit zamezením přístupu vzduchu, proto je třeba skladovací nádoby plnit po okraj a neprodyšně zavírat. Oxidaci lze předcházet i antioxidanty, sloučeniny zabraňující oxidaci. Zneškodnění účinků těžkých kovů můžeme dosáhnout přidáním velmi malého množství komplexní sloučeniny (kyselina citrónová), nejčastěji v kombinaci s antioxidanty.
Obvykle se vonné látky skladují v kovových nádobách, v konvích nebo nádržích, pro něž se jako materiál používá pozinkovaný plech pokrytý vrstvou laku nebo hliník. Pro skladování menšího množství je nejvhodnější sklo. Použití umělých hmot není vhodné, neboť na ně mnoho silic reaguje.

Testování kvality vonných látek
Testování kvality vonných látek se provádí smyslovým testem, fyzikálními a chemickými metodami. Nejdůležitější je smyslová zkouška pro posouzení kvality vůně a v některých případech i chuti. Statistické vyhodnocení smyslových testů je vyčíslitelné a dává objektivní výsledek.
Fyzikální a chemické hodnoty, charakteristické pro jednotlivé silice, jsou stanoveny oficiálními normami jednotlivých zemí. Nejčastěji testovanými fyzikálními vlastnostmi jsou: hustota, index lomu, optická aktivita, rozpustnost (v 70%, 80% a 90% lihu). Nejdůležitější chemické charakteristiky: obsah kyselin, esteru, alkoholů, aldehydů a ketonů.

Extrakce
Některé aromatické rostliny obsahují vedle silic i vonné látky, jejichž získávání destilací s vodní párou má pro nízký tlak jejich výparů jen malý stupeň účinnosti, nebo je jejich výroba obtížná pro jejich snadnou rozpustnost ve vodě. Extrakce, neboli vyluhování, pomocí rozpouštědla může být prováděna za nízké či vysoké teploty vonnými nebo nearomatickými rozpouštědly. Kromě vonných látek obsahuje extrakt i některé látky rozpustné v použitém rozpouštědle -pryskyřici, tuk, vosk, barvivo. Kvalita extraktu se mění v závislosti na rozpouštědle a použité technologii extrakce.
Zvláštním způsobem extrakce aromatickým rozpouštědlem je luhování plynem zkapalněným pod tlakem. Používá se k tomu oxid uhličitý, uhlohydráty a freony. Takto získané produkty neobsahují zbytky rozpouštědel a proces, prováděný prakticky za pokojové teploty, umožňuje těžit i sloučeniny citlivé na teplo.
Extrakční postupy prováděné pod vysokým tlakem vyžadují nákladná zařízení a drahá, často velmi hořlavá, rozpouštědla. Proto se rozšířily jen tam, kde vonnou látku nelze získat destilací s vodní párou.

Anfleráž (z franc. enfleurage)
Při použití tohoto postupu se skleněný plát pokryje vrstvou tuku, na niž se pokládají do rámů květy. Tuk do sebe nasává jejich silice. Květy se denně vyměňují a nakonec se odebere i tuk. Takto vzniklá pomáda se rozpouští v lihu a výsledná látka se získá následnou destilací. Anfleráž se používá především v jižní Francii.

Lisování
Silice citrusů jsou velmi citlivé. Již za teploty 100 °C podléhají zkáze a nedají se tedy kvalitně získávat destilací vodní párou. Tyto silice se proto získávají studenou cestou, lisováním nebo drcením kůry s následným odstředěním. Ovocná šťáva, která spolu s olejem vzniká, není vůbec vedlejším produktem, často je cennější než samotná vonná silice.

Komponování vůní
Konzervováním hutných silicových koncentrátů, které jsme získali výše zmíněnými procedurami, a samozřejmě vonných složek jiného původu teprve začíná práce vyžadující dlouhodobé experimentování a rozsáhlé chemické a „pachové" znalosti: vytváření vonných kompozic.
Složky směsí se člení na: základní látky (báze), pomocné látky (adjuvanty), zušlechťující a obrušující prostředky, fixátory.
Bázemi nazýváme látky tvořící základ vonných kompozic, na nichž celou kompozici vystavíme. Adjuvanty hrají pomocnou roli při vytváření kompozice vůně. Zušlechťující prostředky vůni zjemňují a oživují. Obrušující vůně tlumí drsnost některých vonných kombinací. Velmi důležité jsou i fixátory, na nichž spočívá trvanlivost vůně.
K vytvoření skutečného parfému je navíc samozřejmě potřebná fantazie, inspirace a umělecká genialita.

 

 

 


Aktuální články

  • Jak vybrat ideální kabelku   

    Dokážete si bez ní představit svůj život? To snad ani není možné… Pro muže je možná záhadným místem, ale pro ženy je to vlastně takový příruční život. Řeč je o kabelce. Většina žen má opravdu více než jednu, některé pak vlastní dokonce desítky kousků. Ale ruku na srdce, opravdu je pak střídáte podle barvy, tvaru či příležitosti? Ze zkušenosti víme, že i když má žena doma více kabelek, nosí stále jednu a tu samou. Tu oblíbenou. A jak tu pravou vybrat? Kabelka vašeho...

  • Jak na dokonalý make-up: Tajemství kouřových stínů

    Kouřové stíny. Líčení, které se všem holkám a ženám líbí a drtivé většině i sluší, ale jen málokterá si na něj troufne. Je to absolutní hit a nadčasové líčení především na večírky, plesy a jiná večerní mecheche. Jak na něj? Na youtube najdete miliony tutoriálů od českých i zahraničních make-up artists i beauty youtuberek… I když jste si pustila přibližně polovinu, stále vypadáte po vlastní realizaci jako strýček Fester z Addams Family? Když dodržíte tato základní...

  • Být chic je v módě: Jak uvázat kravatu a motýlka podle etikety

    Uvázání kravaty není jen tak. Dokonalý uzel se možná nepodaří vždy napoprvé, ale určitě stojí za trénink. Vždyť každý správný gentleman to ovládá. K vázání kravaty se váže několik jednoduchých pravidel. Stačí je dodržovat a budete za hvězdu v divadle, na plese, ale i na jednání. 3 fígle k dokonalosti Kravatu volíme podle košile a příležitosti Košili vybíráme tak, aby při zapnutí horního knoflíčku bylo možné mezi krk a košili vsunout ještě dva prsty ....

dny
:
hodiny
:
minuty
:
sekundy